Neustále nás média masírují názorem, že všichni pocházíme z jednoho společného předka, ze kterého se za miliardy let vyvinulo velké množství druhů. Je tomu tak ale doopravdy?

Máme skutečně věřit tomu, že mrtvá hmota sama od sebe náhodou ožila a začala se množit? Postupně za miliony let tato slepá a hluchá hmota začala vidět a slyšet, narostly ji ručičky, nožičky a dokonce začala i myslet, a to všechno náhodou? Je zajímavé, že i ty zdánlivě nejprimitivnější jednobuněčné organismy jsou ve skutečnosti velice složité a připomínají spíše biologické miniroboty, než náhodný shluk čehosi. A co teprve vyšší organismy, které jsou sestaveny z mnoha bilionů buněk? Mohlo by například vzniknout plně funkční oko jen slepým evolučním procesem bez znalosti optiky, nebo ucho bez znalosti akustiky? Logika a selský rozum nám tedy říkají následující: Stejně jako každý obraz má svého malíře, každá socha svého sochaře, každý dům svého stavitele, mají i všichni živí tvorové živého stvořitele. Bible říká jasně: "Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil všechno, je Bůh."