Zkrácená verze příběhu pro čtenáře, kteří nemají tolik času (Celý příběh je níže):

Přestože pocházím z nekřesťanské rodiny, vždycky jsem věřil tomu, že Bůh existuje. Nicméně v mém životě se to téměř neprojevilo, modlil jsem se možná tak jednou za půl roku, když jsem udělal nějaký průšvih jako například, když mi na základní škole hrozila dvojka z chování nebo jednou na střední dokonce vyhazov ze školy. Jinak jsem žil normálním světským způsobem života se vším všudy a hlavně jsem si myslel, že smysl života je jenom v penězích a sexu.

Fajn lidé, ale je to pravda?

S křesťanstvím jsem se poprvé osobně setkal až na vysoké škole v Ústí nad Labem. Jedna spolužačka mě pozvala na Palačinkovou párty, která se konala v rámci jejich křesťanské skupinky. Pro mě, jako chudého studenta, to bylo samozřejmě lákavé. Hráli jsme různé hry, povídali o všem možném, jedli palačinky a na závěr zaznělo z úst jejich vedoucího jakési biblické poselství a pozvání na studium Markova Evangelia každou středu. Protože tam chodila i ta spolužačka, která byla mojí nejlepší kamarádkou, a navíc tam bylo vždycky malé občerstvení, začal jsem tam také chodit. Čtení z Bible mě trochu zajímalo, ale zpočátku mě to moc neoslovilo, protože jsem si nebyl jistý tím, jestli jsou ty informace pravdivé.

Co mě však udivilo, že ti lidé byli přátelští, veselí a dokázali se radovat i z maličkostí, a já nedokázal pochopit, kde se v nich ten optimismus bere. V tu chvíli mi bylo jasné, že je mi s těmi lidmi vlastně fajn.

Inteligentní stvořitel

Během dalších několika měsíců jsem to začal hodně řešit. Dost mě zaujala jedna přednáška o tom, zda život vzniknul evolucí nebo stvořením. A tak jsem potom studoval knížky a dokumentární filmy o evoluci a inteligentním designu. Postupem času jsem došel k tomu, že není jiná možnost, než že celý svět, všechny rostliny a zvířata včetně člověka, jsou dílem nadpřirozeného inteligentního stvořitele. Od té chvíle jsem neměl problém věřit tomu, co čteme v Bibli.

Pomalu jsem také začal poznávat křesťanský život a dozvídat se víc a víc o Bohu a Ježíši.

Jednou večer jsem seděl nad takovou krátkou knížečkou a se zájmem jsem četl o tom, kdo to byl Ježíš, co udělal a že díky němu můžu mít věčný život. Ta knížečka na konci také vyzývala k modlitbě za odpuštění hříchů a přijetí Pána Ježíše Krista jako svého osobního spasitele. A tak jsem se za tyto věci modlil. Přál jsem si, aby vstoupil do mého života a stal se mým Pánem.

Nový život

A Bůh to udělal. Vstoupil do mého života a dal mi jistotu, že to tak je. Začal nade mnou držet ochrannou ruku. Provedl mě studiem na Vysoké škole. A hlavně začal měnit to, jakým jsem byl člověkem. I když jsem se vždycky snažil žít celkem normální slušný život, uvědomil jsem si, kolik špatných věcí vlastně dělám. Čím víc jsem Boha poznával, tím víc jsem si všímal věcí, které chce v mém životě napravit. 

Býval jsem plný hněvu a zášti vůči druhým lidem, býval jsem dost sobecký a toužil vychvalovat jen sám sebe. Od druhých jsem jenom bral a sám nikomu nic nedával. Dříve jsem si ničeho moc nedokázal vážit, dokonce ani vlastního života. A teď jsem tak ohromně šťastný, že mám život a že jsem člověkem, stvořeným k obrazu Božímu. Nikdy předtím jsem si nedokázal tolik uvědomit, jak je skvělé mít život. A teď vím, že mě čeká život věčný! A to je super!

 

Celá verze příběhu pro čtenáře, kteří mají více času:

Přestože pocházím z nekřesťanské rodiny, vždycky jsem věřil tomu, že Bůh existuje. Nicméně v mém životě se to téměř neprojevilo, modlil jsem se možná tak jednou za půl roku, když jsem udělal nějaký průšvih, ale jinak jsem žil normálním světským způsobem života se vším všudy a hlavně jsem si myslel, že smysl života je jenom v penězích a sexu.

S křesťanstvím jsem se poprvé osobně setkal až na vysoké škole v Ústí nad Labem. Jedna spolužačka mě pozvala na Palačinkovou párty, která se konala v rámci jejich křesťanské skupinky. Pro mě, jako chudého studenta to bylo samozřejmě lákavé. Hráli jsme různé hry, povídali o všem možném, jedli palačinky a na závěr zaznělo z úst jejich vedoucího Tomáše Uhra jakési biblické poselství a pozvání na studium Markova Evangelia každou středu. Protože tam chodila i ta spolužačka, která byla mojí nejlepší kamarádkou, a navíc tam bylo vždycky malé občerstvení, začal jsem tam také chodit. Čtení z Bible mě trochu zajímalo, ale zpočátku mě to moc neoslovilo, protože jsem si nebyl jistý tím, jestli jsou ty informace pravdivé. Skvělé ovšem bylo, že se taky chodilo na výlety a různé další akce. O prázdninách se pak konal English Camp, a protože mě Angličtina bavila, velmi jsem tuto možnost uvítal. Byla možnost povídat s rodilými Angličany, hráli jsme hry, sportovali a večer byl křesťanský program, kde jsem si pomalu začal uvědomovat, že na tom asi něco bude. Nejvíce mě však udivilo, že ti lidé byli přátelští, veselí a dokázali se radovat i z maličkostí, a já nedokázal pochopit, kde se v nich ten optimismus bere. V tu chvíli mi bylo jasné, že je mi s těmi lidmi vlastně fajn. Ve třetím ročníku studia jsem tedy opět na skupinku docházel.

Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy se na skupince konala přednáška Pavla Kábrta na téma "Jak vznikl život - evolucí nebo stvořením?" Tou dobou jsem dost přemýšlel nad tím, jak je to vlastně s původem lidstva; zda pocházíme z Adama a Evy, nebo jsme se vyvinuli z opic. Protože jsem od mládí dost zvídavý člověk, chtěl jsem znát odpověď. Takže ta přednáška mi přišla do života v pravou chvíli. Nenadržoval jsem předem ani jednomu názoru - evolučnímu, nebo kreačnímu; chtěl jsem poznat pravdu, ať už bude jakákoliv. Občas člověk slyší o tom, že v souvislosti s evolucí se mluví o tzv. chybějícím článku vývoje mezi opicí a člověkem, což dává laikovi pocit, že v té skládance chybí jen jeden dílek, ale jinak je vše v pořádku. Při té přednášce jsem se však dozvěděl, že ve skutečnosti je tahle teorie děravá jako cedník. Jakmile jen trochu podrobněji prozkoumáte jakoukoliv problematiku daného tématu, celá evoluční teorie se vám zhroutí jako domeček z karet. Ať už se jedná o problémy s velkým stářím vesmíru a země, samovolným vznikem života, homologiemi, nálezy zkamenělin, složitostí živých organismů a mnohým dalším, vždy se ukazuje, že evoluce vůbec nedává smysl. I ty zdánlivě nejprimitivnější organismy jsou velice složité a připomínají spíše biologické miniroboty, než náhodný shluk čehosi. A co teprve u vyšších organismů? Mohlo by například vzniknout oko bez znalosti optiky, nebo ucho bez znalosti akustiky? 

Tohle téma mě od toho dne tolik zaujalo, že jsem o tom začal číst různé články, brožury, viděl jsem i několik dokumentárních filmů a nakonec se dostal ke knížce "Evoluce - fakta nebo fikce?" Jednou při cestě vlakem z Ústí do Boleslavi jsem přečetl posledních několik kapitol výše zmíněné knížky. Přinášela spoustu dobrých logických argumentů pro teorii o stvoření. Dávalo mi to celkem smysl a tak jsem se po dočtení knížky nad těmi fakty ještě jednou hluboce zamyslel. A pak mi něco došlo, náhle jsem si uvědomil, že to teda znamená, že i ten můj milovaný papoušek, který mi doma přináší radost, potěšení a projevuje mi lásku každý den, musí být dílem rukou Božích. A v tu chvíli se mi v hlavě rozsvítilo. Otevřely se mi oči, a já najednou věděl na 100%, že celý svět, všechny rostliny a zvířata, včetně člověka, jsou dílem nadpřirozeného inteligentního stvořitele.

Od této chvíle už jsem neměl problém evangeliu věřit. Kromě navštěvování skupinek jsem začal pravidelně chodit taky na bohoslužby a naslouchal evangeliu s otevřenou myslí. Poznal jsem zde dobré přátele, se kterými jsme po bohoslužbách chodili na oběd a odpoledne na výlety do okolní přírody. Pomalu jsem začal poznávat, že křesťanský život je v něčem jiný, takový hřející na duši a zvláštním způsobem hezký. Nedlouho potom jsem se dostal k brožuře s názvem "Kniha otázek", která odpovídala na důležité otázky o Bohu a Ježíši. Se zájmem jsem četl o tom, kdo to byl Ježíš, co udělal a že díky němu můžu mít věčný život. Ta brožura také vyzývala k modlitbě za odpuštění hříchů a přijetí Pána Ježíše Krista jako svého osobního spasitele. A tak jsem se za tyto věci modlil a promlouval k Ježíši docela dlouhou dobu. Uvědomoval jsem si, že dělám v životě spoustu chyb a potřebuji jeho vedení. Děkoval jsem mu za všechno, co pro mě udělal; za všechny průšvihy, ze kterých mě kdy vytáhnul. Přál jsem si, aby vstoupil do mého života a stal se mým Pánem. Taky mi šly hlavou myšlenky o tom, že nic na světě mi nemůže nabídnout něco tak úžasného, jako nabízí On. Vždycky jsem totiž toužil po nalezení elixíru věčného mládí, a myslel jsem, že to zůstane jenom mým snem, a najednou jsem ho měl na dosah - a nejen to! Život věčný v Božím království, kde už nevládne žádné zlo, ale pouze dobro, radost, láska a všechny krásné věci, které si jen dokážete a možná snad ani nedokážete představit. A tak jsem Ho v té dlouhé modlitbě o to všechno poprosil. Taky jsem Ježíše prosil o to, aby mi dal vědět, jestli moji prosbu přijal a jestli půjdu do nebe. Pár vteřin po mé modlitbě se stalo něco, o čem věřím, že to bylo Boží znamení, o které jsem prosil. Stalo se to na vysokoškolských kolejích, a protože už byl večer, měl jsem rozsvícený lustr. Jenže svítily pouze dvě žárovky ze čtyř. V tu chvíli se jedna z těch zhaslých asi na 10 vteřin rozsvítila, a pak zhasla. Nejdřív mě napadlo, že je fajn, že alespoň jedna z nich začala konečně svítit. Ale když potom zase zhasla, došlo mi, že to asi udělal Bůh na znamení toho, že mě vyslyšel. Nikdy předtím ani potom už se totiž tato žárovka nerozsvítila!

            A tak jsem začal žít svůj vlastní křesťanský život. Otevřel se přede mnou obrovský svět poznání. Lidé normálně ani netuší, jak veliká privilegia křesťan může mít. Bůh nade mnou začal držet ochrannou ruku mnohem více než předtím. Poznal jsem mnoho skvělých přátel. Jezdil jsem na English campy, Filmové campy, Ski campy a další podobné akce. Vím, že jsem vždycky chtěl patřit do nějaké skupiny lidí, kteří jezdí na tábory a prožívají spolu mnoho krásných zážitků. Nicméně nikdy předtím se mi to nepodařilo, až teprve tehdy, kdy jsem poznal křesťany. Moji víru taky umocňovaly Boží mocné skutky, které On konal během mých studií na VŠ, a věřím, že bez nich bych studia nedokončil. Zkrátka od chvíle, kdy jsem poznal křesťany a Ježíše osobně, skončila nuda a trápení v mém životě. Jsem moc vděčný za to, že Ježíš tolik změnil můj život. Dříve jsem býval plný hněvu a zášti vůči druhým lidem, býval jsem dost sobecký a toužil vychvalovat jen sám sebe. Od druhých jsem jenom bral a sám nikomu nic nedával. I když jsem se vždycky snažil žít celkem normální slušný život, uvědomil jsem si, kolik špatných věcí vlastně dělám. Čím víc jsem Boha poznával, tím víc jsem si všímal, jak moc hřeším. Teď toužím sloužit Bohu celým svým srdcem i duší; chci dávat Bohu sám sebe, aby si mě používal jako nástroj spravedlnosti. Dříve jsem si ničeho moc nedokázal vážit, dokonce ani vlastního života. A teď jsem tak ohromně šťastný, že mám život a že jsem člověkem, stvořeným k obrazu Božímu. Nikdy předtím jsem si nedokázal tolik uvědomit, jak je skvělé mít život. A teď vím, že mě čeká život věčný! To je prostě super! Ještě jednou díky Pane Ježíši! Tobě patří čest a sláva na věky věků! Amen!