Jednoho únorového dne jsme s kolegou byli na dvoudenním pracovním školení v Praze. A jelikož se mi nechtělo vracet se večer domů do Ml. Boleslavi a brzy ráno jet zpět, požádal jsem kamaráda z Prahy, zda bych u něho mohl přespat. Jak rád jsem byl, že to u něho bylo možné. 

Večer jsem tak místo cesty domů mohl jít s ním na skupinku od Univerzitního křesťanského hnutí v Suchdole a pomoci mu s přípravou programu. Po skončení jsme šli k němu do pokoje na kolejích a dlouho do noci povídali o Bohu. Krom mnohého jiného se mi zmínil i o tom, že se schází s jedním americkým misionářem za účelem studia Bible a nabídl mi, že mě s ním seznámí. Protože jsem měl zájem studovat Boží Slovo více do hloubky, a navíc jsem díky tomu mohl zlepšovat konverzaci v angličtině, seznámení s ním jsem s radostí přivítal. 

Po úvodním setkání, kdy mi misionář jménem Daniel vyprávěl svůj velice zajímavý životní příběh, jsme se začali jednou týdně scházet. Velmi mě zaujalo, jak hluboké jsou jeho znalosti Písma a také jeho nadšení a láska k Pánu Bohu. Na jednom z našich dalších setkání mi řekl, že by bylo vhodné, abych si pořídil Bibli v angličtině, nejlépe překlad New International Version, který on sám také používá. Jak jsem však záhy zjistil, není to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Prošel jsem mnohá knihkupectví a nic, všude jen české překlady. Zarmoucen z tohoto zjištění jsem za týden přijel na další schůzku. Všechno jsem Danielovi vylíčil a ten mě mile překvapil tím, že mi pro domácí studium zapůjčil svoji Bibli do té doby, než si seženu vlastní. Měl jsem z toho velkou radost, neboť jsem si moc přál mít Písmo svaté v angličtině. 

Po naší schůzce jsem vyrazil na Žižkov, kde mívá starší mládež křesťanské programy. Po příchodu, ještě než začal program, jsem si tuto Bibli vzal a před jejím prvním otevřením pronesl v duchu krátkou modlitbu: “Pane, jestli mi tím dnes chceš něco říci, tak mi to ukaž.“ Pak jsem knihu náhodně otevřel a můj zrak padl na Ecclesiastes, third chapter (Kazatel, třetí kapitola), kde jsem v angličtině četl: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat…“ Neboť tyto verše patří k mým oblíbeným, četl jsem dál. Vnímal jsem, že tím ke mně Bůh mluví a utěšuje mě, protože jsem zrovna v ten den už od rána prožíval dost skleslé pocity z toho, že jsem se ještě nestihl oženit a že mi v životě v některých situacích ujíždí vlak. To jsem ale ještě netušil, co přijde za chvíli. Sotva jsem dočetl první polovinu kapitoly, promluvil vedoucí mládeže: „Tak můžeme začít. Dnes budeme probírat Time management, tedy jak zacházet s časem. Prosím někoho z vás, aby otevřel svou Bibli a přečetl třetí kapitolu Kazatele.“ A já na to s velikým údivem říkám: „no právě to tady čtu!“ 

V ten okamžik jsem opravdu s obrovským potěšením v srdci musel vyznat: „Bože, ty jsi tady Pán, pro Tebe není nic nemožné!“ Skutečně si nemyslím, že to byla náhoda. A tak jsem se znovu přesvědčil o tom, jak úžasný náš Bůh je! Nejen, že perfektně ovládá své Slovo, ale také mi v pravou chvíli ukázal to, co jsem potřeboval slyšet - že i v mém životě má jistě všechno svůj čas a že tedy nemusím být smutný z toho "ujíždějícího vlaku". Na to, jak ten den chmurně začal, tak naprosto skvěle skončil…