Dnes je to rovných deset let od chvíle, kdy jsem prožil největší zázrak ve svém životě (Viz můj článek I půlprocentní naděje umírá poslední).

I když jsem na tuto událost často vzpomínal, rozhodl jsem se to tentokrát s Bohem "pořádně" oslavit.

Vyhradím si na to celý dnešek, v práci si beru dovolenou, vypínám mobil, dám si půst, a celý den budu trávit o samotě s Bohem, vzpomínat na tu událost a děkovat mu za vše, co v mém životě udělal. 

Myslím, že u příležitosti tohoto krásného výročí si to zaloužím a že si to prostě musím užít...

Jsem zvědavý, jestli mi Bůh během modliteb něco speciálního položí na srdce, ale už teď věřím, že to určitě bude skvělý čas :-)