No, to byl zase den, povídám, když se pozdě odpoledne vracím unavený z práce domů. Těší mě aspoň, že si konečně můžu lehnout k televizi a kouknout na můj oblíbený seriál. 

Ale co to, kouknu do klece s morčaty a vidím, jak se jedno z nich, jménem Růženka, nějak zvláštně cuká u domečku. Při bližším pohledu zjišťuji, že má celou hlavu vsunutou do okna domečku. Chudák malá tam strčila hlavu a očividně už ji nemohla vytáhnout zpátky! ? 

I když jsem se těšil na seriál a nic se mi dělat nechtělo, najednou, pohnut lítostí, bych pro ní dokázal udělat snad cokoliv na světě. Vždyť tu vězí jako nějaký středověký trestanec v gilotině, připravený na popravu. Najednou se moje únava vytratila a já se pustil do záchranné akce.

Vzal jsem baráček i s ní a položil na kuchyňský stůl. Nejdříve jsem se jí pokusil normálně vytáhnout, ale nešlo to. Tahal jsem ji jednou rukou za tělo, druhou tlačil hlavu zpět, a nic. Zkoušel jsem to všelijak, ale všechny snahy byly marné. Byla tam opravdu fest zaseklá. Dal jsem tomu ještě jednu šanci, pořádně jsem zatáhnul, Růža u toho bolestí zakvičela a nakonec mě ještě v tom vyděšení kousla až do krve! ?

No, a co teď? Budu tu "gilotinu" muset asi rozřezat, jenže žádnou pilu nemám, přemýšlím. Ve svém nářadí jsem našel aspoň pilník, tak jsem to dřevo zkusil upilovat, ale to taky moc nešlo. Napadlo mě, že bych zavolal na veterinu, abych se zeptal, zda by mi mohli poradit nebo pomoci. Ale číslo na veterináře jsem v mobilu neměl.

Naštěstí byly stěny domku spojené jen slabými hřebíčky, tak jsem se rozhodl, že ho rozlámu. Tím jsem jí aspoň částečně vysvobodil. Jen na krku jí zůstala ta část s otvorem. 

Pak mi došlo, že bych se mohl zeptat souseda, jestli by mi nějakou pilu nepůjčil. Nejdříve jsem ho nechtěl obtěžovat, ale nakonec mi nic jiného nezbývalo. Jenže byl tu další problém. Jeden soused nebyl doma a druhý měl jen pilu na železo. Ale co, když je nouze, musím zkusit všechno, říkám si.

Vzal jsem domek s morčetem a začal dřevo řezat pilkou na železo. Šlo to sice špatně, ale napadlo mě, že by mohlo stačit, když z boku naříznu asi jeden centimetr do hloubky. Pak už bych ten kousek dřeva mohl šroubovákem vypáčit a tím rozlomit. A ono to skutečně zabralo! Růženka byla zachráněna! ?

Bylo znát, že je tím vším stále dost vyděšená, ale přesto dokázala za vysvobození hezky nahlas morčecím způsobem poděkovat. ? A já z toho měl úžasný pocit, že jsem mohl zachránit bezmocné zvířátko, které by si samo pomoci nedokázalo. Vždyť bez mojí pomoci by tam zemřelo hlady a žízní! Má radost byla velká i přesto, že jsem se kvůli tomu musel vzdát svého pohodlí u televize, "vytrpět" bolavé kousnutí, nějaký ten stres a ještě se mi v tom zápalu podařilo se škrábnout o pilu. 

Avšak jaký z toho plyne závěr? Já osobně jsem tím prožil takové křesťanské podobenství o spasení - a sice že my lidé se také nemůžeme z naší bezvýchodné hříšné situace sami zachránit. Musí to udělat někdo mocnější. My mu jen musíme důvěřovat, být pokorní a nechat se jím zachránit.

Věřím, že Ježíš prožíval podobné pocity. Musel opustit pohodlí nebe a přijít k nám na Zem, kde zakusil únavu, stres, krvavé rány a škrábance od trnové koruny. Ale On nás přesto přišel spasit, protože nás miloval. A i když Ho to velmi bolelo, On to jistě udělal rád. 

No a stejně tak, jako z původního morčecího domku zůstala jen hromádka rozlámaných kousků dřeva, i Ježíš řekl, že tady na Zemi nakonec nezůstane na kameni kámen. Amen!