Už delší dobu uvažuji nad jednou myšlenkou, a sice, zda je možné modlit se za spasení lidí, kteří již nejsou mezi námi.

Když nedávno zemřel můj prastrýc (bratr mého dědy), který za svého života Krista očividně nepřijal, rozhodl jsem se, že tuto úvahu více prozkoumám. 

Co říká písmo svaté? 

Bible přímo zakazuje se k mrtvým modlit, nebo se jich dotazovat.

"Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony pronárody" (Deuteronomium 18:10-12). 

A není se čemu divit. Boží slovo zde jasně varuje před vyvoláváním a doptáváním se duchů zemřelých z toho důvodu, že při takovýchto praktikách se za duše mrtvých vydávají démoni! Ti se snaží lidi oklamat a působit zlo v jejich životech. A proto Bible správně před těmito velice nebezpečnými praktikami varuje!

Moje úvaha se ale týká něčeho jiného. I když daný člověk za svého života Ježíše nepřijal, nikdy nemůžeme vědět, co se mu na smrtelné posteli honilo hlavou. A proto si myslím, že je dobré se za něj modlit, aby mu Duch svatý ještě před smrtí připomínal Boží pravdy, které někdy během svého života zaslechl, nebo kdy třeba prožil nějaký Boží dotek. A kdo ví, je klidně možné, že se ten dotyčný, vzhledem ke své předsmrtelné situaci, nakonec Bohu odevzdá a poprosí o odpuštění. Podobně, jako když někdo zemřel v mladém nebo středním věku tragicky, nebo kvůli těžké nemoci. Můžeme se modlit, aby tomu dotyčnému ještě během jeho života Pán připomínal svoji existenci, a aby k němu hlavně v čase před smrtí promlouval. No jo, namítnete, ale co když je ten člověk již dávno po smrti, Ježíše nepoznal a nikdo se za něj nemodlil?

A v tom tkví jádro mé myšlenky. Podle mého názoru právě tohle pro Boha nemusí být žádný problém. Bůh je přece věčný, a tudíž nezávislý na našem čase. Minulost, přítomnost i budoucnost vidí najednou.

"Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo" (Izajáš 47:10).

"Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec" (Zjevení 22:13).

Jak by jinak mohlo být například o Ježíši vysloveno tolik proroctví stovky let předtím, než se vyplnily? Proto věřím, že pokud budeme Boha prosit, aby promluvil k duši daného člověka ještě za jeho života, nemůže to být pro našeho všemohoucího Boha žádný problém. Bůh přece může dnes vyslechnout naši modlitbu a použít ji v potřebný čas, i když to je z našeho hlediska už dávná minulost.

Zkusil bych to asi takto:

Drahý Bože,

prosím, promluv k mému prastrýci,

v ten poslední den, kdy byl ještě na světě.

Probuď ho z pohodlí jeho mysli,

a ať si uvědomí, že už nebude dlouho žít.

Připomeň mu ty Boží pravdy,

které mu byly za jeho života zvěstovány.

Ať se vážně zamyslí nad svým zdravotním stavem,

a nebojí se Ti otevřít své srdce.

Bože, s citem Tobě vlastním mu zjev, že Ty jsi,

a že jsi Ten jediný, koho potřebuje.

Pane, promluv k němu a nabídni mu svoji spásu,

věřím, že tak učiníš, a že se s ním snad jednou v nebi setkáme...