Když jsem se nedávno dozvěděl, že můj bratranec s manželkou čekají miminko, inspirovalo mě to k jednomu zamyšlení.

Co se vlastně odehrává, než se dítě narodí? Je to vše jen souhra náhod, nebo naopak spíše zázrak?

Ze dvou mikroskopických pohlavních buněk na počátku se stane nová lidská bytost. Pro mnoho rodičů, kteří toužebně očekávají narození dítěte je to jistě takový malý zázrak. ?

A přesto se všeobecně tvrdí, že se člověk do současné podoby vyvinul jen díky náhodným přírodním procesům během milionů let – tedy díky evoluci. Je ale tato představa opravdu opodstatněná? Zkusme se zamyslet nad některými fakty. 

V okamžiku početí obsahuje zárodečná buňka již úplnou informaci o budoucím člověku. Během třiceti hodin se tato nová pozoruhodná buňka začíná dělit. Z jedné buňky jsou tedy najednou dvě, následně se dvě buňky rozdělí na čtyři, pak na osm a tak dále. Po dvou týdnech se buňky embrya začnou dělit podle druhů a poslání. Třicátého pátého dne už srdce pravidelně bije a rozhání krev po celém tělíčku embrya. Po sedmi týdnech měří zárodek teprve dva a půl centimetru, přesto má již všechny tělesné orgány, které se dále vyvíjejí a množství tělesných buněk stále narůstá. 

Přitom i jen jediná lidská buňka se svou složitostí a vším, co se uvnitř odehrává, podobá celé továrně. Nachází se v ní mnoho molekulárních strojů, které vykonávají nejrůznější úkoly. Také v ní probíhá celá řada chemických reakcí, díky nimž dochází k přeměnám látek, a navíc při dělení umí vytvořit svoji vlastní kopii. Celkový počet buněk v lidském organismu se odhaduje na 100 bilionů (což je číslo se čtrnácti nulami za jedničkou!). ?

Když se nám ale za devět měsíců takové dítě narodí, vidíme, že to přece není jen jakási namnožená hromada buněk, ale celý nový člověk se vším všudy. Tělo drží pohromadě díky všem kostem, chrupavkám, tkáním a svalům. Jsou zde ruce a nohy se všemi prsty. Všechny orgány jsou funkční, propojené cévami a nervy. Jsou zde oči, které vidí; uši, které slyší; včetně všech dalších smyslů. A co teprve takové city a emoce jako radost, láska, ale třeba i pláč? Kde se to tam všechno vzalo?

Že by samé náhody? Pravda je taková, že vytvoření nového člověka v lůně matky je něco tak naprosto úžasného, že o tom dokonce sami velcí zastánci evoluce nechtějí ani slyšet! Nedokáží totiž něco tak ohromujícího pomocí přírodního výběru nijak vysvětlit. A tak prostě jen slepě věří, že se to samo nějak "vynalezlo". ?

A dále, víte vůbec, kde se v člověku bere touha něco tvořit? Někdo rád maluje obrazy, jiný vyřezává sochy ze dřeva, další plete čepice nebo píše knihy. Napadá mě k tomu jednoduchá logika. Vidíme, že Bůh stvořil mnoho věcí... dále stvořil člověka ke svému obrazu... proto i člověk (jako obraz Boha) také tvoří spoustu věcí ? 

Není toto všechno spíše důkazem toho, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, než že bychom za naši existenci měli vděčit souhře náhod?

Přemýšlejme nad tím chvíli...