Rád bych se s vámi na těchto řádcích podělil o jednu příhodu, vydávající svědectví o Boží úžasné moci. Věřím, že Bůh pomáhá lidem při zkouškách. Vždyť i v Písmu svatém se píše, že Bůh na tebe nedopustí zkoušku, která by byla nad tvoje síly.

Tento příběh se odehrál během let, kdy jsem studoval na Fakultě životního prostředí v Ústí nad Labem.  Toho času mě právě čekala zkouška z Obecné chemie. Samozřejmě jsem se snažil učit, ale nestíhal jsem se naučit všechno. Na zkoušce si musel každý student vylosovat 3 různé otázky (témata na zkoušení) z celkem 50-ti otázek. Já se jich stihl naučit sotva polovinu, což samo o sobě není žádná sláva. A navíc, když si má člověk vybrat 3 otázky, existuje pravděpodobnost asi jen 10%, že se trefím do všech, které umím.

V Ústí nad Labem bývají v zimním období často mlhy a zatažená obloha. A tohle byl jeden z těch chmurných dnů, kdy bylo celý den zataženo. Na chodbě fakulty před kabinetem zkoušejícího profesora sedělo několik studentů, kteří na zkoušení teprve čekali, ale byli mezi nimi i tací, kteří ten „porod“ měli již za sebou. Při otázce na to, jak zkoušení probíhá a jestli je nějak možné vidět čísla otázek, mi všichni shodně odpověděli, že papírky s čísly jsou dvakrát přeložené, a tudíž opravdu nelze poznat, které číslo se v papírku nachází. Tato informace mé nervozitě nijak neulehčila, právě naopak. V té době jsem se za tu zkoušku ani nemodlil, zato na mě myslelo a drželo mi palce hodně lidí a tak jsem doufal, že budu mít štěstí a dopadne vše dobře.

Asi po půl hodině nervózního čekání přišla řada na mě. Vešel jsem do kabinetu, učitel mi řekl, ať si vylosuji tři otázky z plastového kyblíčku, otočil se ke mně zády a pokračoval v jakési administrativní činnosti u svého stolu. Kyblík, který stál na stole u okna, se zdál snad z poloviny zaplněný lístečky, na kterých byla čísla otázek ke zkoušení. Trochu nejistě a s nutnou dávkou odvahy jsem sáhl dovnitř a vytáhl první z nich. A v tom se to stalo! Náhle skrze okno zasvítilo jasné sluneční světlo jako za letního dne. Říkám si, že to je zvláštní, ale hned na to mě napadla myšlenka, že bych díky tomu mohl vidět to nejdůležitější – číslo otázky! A skutečně, to jasné světlo způsobilo, že se papír stal průsvitným a já viděl číslici i přesto, že byl papír přeložený.

Jakmile jsem viděl, že první vylosovaná otázka není jednou z těch, které umím, rozhodl jsem se ji vyměnit. Opatrně jsem ji vložil zpátky a vzal jinou, která, jak jsem s radostí hned zjistil, patřila mezi ty, které jsem měl naučené. Slunce stále krásně svítilo, a tak jsem tento papírek položil vedle a honem spěchal do kyblíku pro další. Tímto způsobem jsem si vytáhl i druhé číslo otázky a ve chvíli, kdy jsem si po několika tazích vylosoval třetí známé číslo, se ihned světlo začalo ztrácet, až obloha znovu potemněla, a až do západu slunce zůstala zatažená. Tyto vylosované otázky jsem předal učiteli, ten mě z nich vyzkoušel a já zkoušku udělal na dvojku!

A teď už jen zbývá zodpovědět si tu nejdůležitější otázku. Byla to pouhá náhoda, nebo Boží zásah? Stojí za to nad tím přemýšlet, ale já osobně se přikláním k té druhé možnosti. V každém případě zůstala tato událost v mém srdci již navždy zaznamenána. Byl to jeden z těch momentů, kdy jsem si uvědomil, že je kdosi nade mnou, komu na mém životě záleží. A proč si myslím, že zrovna tento způsob pomoci by si Bůh zvolil? Podívejme se na několik veršů z Božího slova:

  • I řekl Bůh: „Buď světlo! A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy“ (Genesis)
  • Ježíš jim řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (Janovo Evangelium)
  • Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. (Žalmy)
  • Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. (prorok Izajáš)