S dovolením jedné mojí kamarádky, sestry v Kristu, uveřejňuji její druhé svědectví:

V červnu 2018 jsem jela na dovolenou do Izraele. Vše jsem si, jako už poněkolikáté, zařizovala sama. Bydlení, zpáteční letenky z Wroclawi i cestu z Prahy do Wroclawi. Jediný oříšek zůstávala cesta zpět z Wroclawi do Prahy, protože nenavazoval žádný spoj a musela bych čekat v Polsku asi devět hodin, to znamenalo nějak do půlnoci nebo jedné hodiny ranní. A to se mi vážně nechtělo, takže jsem přemýšlela, jak to vyřešit. Mé přemýšlení bylo tak intenzivní, že se mi o tom dokonce zdálo i v noci. Zdálo se mi, že jsem jela do Prahy z Ostravy.

Ráno, když jsem se probudila, ihned jsem se šla podívat do mapy, jak by to asi tak mohlo být, kdybych jela tudy. Všechny možnosti ale byly moc komplikované a časově bych stejně na cestě strávila dost hodin. Protože už to příliš zaměstnávalo mou hlavu a uvádělo do strachování se, rozhodla jsem se to úplně přenechat Bohu. Ani jsem si nekoupila žádnou jízdenku jako pojistku, abych měla aspoň nějakou jistotu. Prostě jsem to dala Bohu.

Po dvanácti dnech dovolené nastal den D a já se nacházím u odletové brány na letišti v Tel Avivu. Musím přiznat, že moje víra v zázrak se zmenšila do velikosti hořčičného zrnka. Předchozí večer jsem se ještě dívala na aktualizované spoje autobusů, ale žádná změna nenastala a já jsem byla v pokušení koupit alespoň ten spoj v pozdních hodinách. Nakonec jsem to neudělala.

A teď tu tak sedím a v tom mi přijde do mobilu verš na každý den: Kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo jej hledají. (Židům 11:6) A já povzbuzená ve víře přiběhla před Boha s tímhle veršem na rtech. V tom jsem si všimla, že paní, která sedí vedle mě, mluví česky. Dala jsem se s ní do řeči a zeptala se jí, jak cestu z Wroclawi do Čech vyřešila. Odpověděla, že mají na letišti zaparkované auto a že jsou z Ostravy. Po chvíli mi její manžel zaklepal na rameno a zeptal se, jestli nechci do Ostravy odvézt. Takže jsem se nakonec mohla svézt s těmito milými lidmi, sdílet s nimi lásku k Izraeli a říct jim o Pánu Ježíši. Vysadili mě na ostravském nádraží, odkud mi za 10 minut jel vlak do Prahy.

Díky Bohu a Jeho dobrotě jsem na cestě strávila jen asi pět hodin. To znamená, úplně stejně jako kdybych jela přímým autobusem z Wroclawi do Prahy. A to ještě bez devítihodinového prostoje! :) 

Tereza Chalupná