"To je skvělé, že ses rozhodl s námi jet" řekl mi Pavel, soused z vedlejšího paneláku na sedačce autobusu směřujícím z Mladé Boleslavi do Polska. Byl to jeden z těch zájezdů, které třikrát do roka organizují naše podnikové odbory. Naší nynější destinací byl Národní park Stolových hor v Polsku, a já se na výlet moc těšil. Pavla jsem znal už z dřívějších zájezdů, a proto jsem si sedl vedle něj. Během cesty jsme povídali o životě, o práci a já si krom toho procvičoval na telefonu znalost polštiny v aplikaci Duolingo. Aby to bylo trochu k tématu, procvičil jsem si lekci o cestování a mimo jiné mi aplikace připomněla, jak se polsky řekne "ztratit se". Samozřejmě mi při tom blesklo hlavou, že tento slovní obrat dnes určitě potřebovat nebudu... 😀

Asi po dvou hodinách jsme dorazili na parkoviště Karłów v blízkosti Národního parku. Po výstupu z autobusu jsme se rozhlédli, došli na toalety, koupili nějaké pohlednice a svačinu v místním obchůdku. Pak už jsme se podle mapky s vyznačenou trasou pomalu vydali na cestu. 

Zpočátku vše vypadalo příznivě, počasí i trasa se zdály být fajn. Došli jsme ke vchodu k okruhu skalního města Hejšovina, odkud vede cesta po mnoha schodech, ale na druhou stranu jsou odtud hezké výhledy. Toho času se ale obloha začala pomalu zatahovat, takže to s těmi výhledy nebylo nic moc. V místní hospůdce bylo narváno až k prasknutí, a tak jsme si dali na stojáka jednoho svařáka, koupili nějaké magnetky a šli dále po červené značce směr Błędne Skały (Bludné skály).

Lidé se postupně roztrousili na menší skupinky a já šel ve skupince s dcerou Pavla, jejím přítelem a dvěma děvčaty, krátce pracujícími v naší firmě, s nimiž jsem se dal cestou do řeči. Po pár hodinách chůze se zatažená obloha začala měnit v poprchávání, jehož intenzita se bohužel pro nás postupně zesilovala. Takže když jsme se pak ocitli u okruhu Bludných skal, rozhodli jsme se tu nezdržovat a pokračovat dál. Naštěstí jsme za nějaký čas narazili na menší budovu se záchodky. Zůstali jsme zde pod střechou a rozhodli se počkat na Pavla, který se po cestě zapovídal s jiným pánem a zůstal kdesi v dáli. Doufali jsme zároveň, že mezitím déšť trochu poleví. Pavel po telefonu dceři sdělil, že už jdou, jenže jak se nakonec ukázalo, skutečnost byla jiná. Dlouho nešli a my se pozvolna začali třást zimou. 

Vytáhli jsme proto deštníky a vydali se dál bez něj. To už jsme byli asi ve třech čtvrtinách trasy, a tak jsme pomalu očekávali, že asi po pěti kilometrech přijdeme na cílové parkoviště, kde na nás bude čekat náš autobus. Když jsme se po několika kilometrech chůze, i přes deštníkovou ochranu celí promočení, konečně ocitli u parkoviště, s úlevou jsem si oddechl. Sice tam žádný autobus nečekal, ale to je asi proto, že jsme tu o něco dříve, myslel jsem si. Kdosi však poznamenal, že se zdá, jako bychom byli někde jinde. Já tomu nevěnoval pozornost, neboť jsem byl přesvědčen o opaku. Šli jsme přece po správné značce!

Ještě asi minutu trvalo, než mi podle reakcí ostatních s citelným mrazením v zádech došlo, že jsme skutečně zabloudili. Být v cizí zemi, uprostřed neznámých skal a lesů, už znatelně promoklí a navíc netušíce, kudy dál - ten pocit bych teda nikomu nepřál! Přes ten hluboký a zoufalý pocit v nitru mého srdce ale zahořela jiskřička Božího ujištění, že nás v tom Pán nenechá, že to všechno určitě nakonec dobře dopadne, i když momentálně žádné východisko nevidím. 

Jedinou útěchou v tu chvíli byl malý dřevěný přístřešek s lavičkou pár kroků od cesty, kde jsme se mohli před deštěm alespoň trochu schovat. Kousek odsud byla ještě jakási stará, již dosti ošuntělá budka, v níž seděli dva mladí Poláci, kteří měli zřejmě za úkol parkoviště hlídat a vybírat peníze. Přišel jsem k nim a tak, jak moje znalost polštiny dovolila, jim sdělil: "Przepraszam, zgubiliśmy się a potrzebujemy wiedzieć, gdzie się znajdujemy." (Promiňte, ztratili jsme se a potřebujeme vědět, kde se nacházíme). Ti nám ukázali mapu a naši aktuální polohu. Samozřejmě jsme byli úplně mimo. 😨

No dobře, alespoň jsme konečně věděli, kde přesně vězíme, ale co teď? Zpod dřevěného přístřešku jsme zavolali vedoucímu zájezdu a informovali ho, že jsme se ztratili a nevíme co dál. Ten nám radil, abychom se vrátili zpět a pak se vydali správnou cestou. Jenže to by znamenalo jít zpět do kopce několik kilometrů v dešti a pak pokračovat dál ještě čtvrtinu celé trasy. Vzhledem ke stavu našich ubohých těl jsme měli pocit, že by nás to asi zabilo, neboť jsme se všichni už značně klepali zimou. 

U cesty byla autobusová zastávka, ale dle jízdního řádu nám nic nejelo. A co bychom taky chtěli v takových končinách v sobotu odpoledne, že? Ptali jsme se pro jistotu i těch Poláků, a ti též potvrdili, že tudy nic nepojede. 😥 Přišli ale s nápadem zavolat taxi. Ve skupině jsme to zvážili a došli k závěru, že to bude jediná možnost naší záchrany. Kdyby nás odvezl do Náchoda, mohl by tam pro nás náš autobus přijet. Přiběhl jsem znovu k budce a poprosil: "Proszę, może nam Pan zadzwonić do taksy? Ja nie znam numeru, mam tylko czeską komórkę." (Můžete nám prosím zavolat taxi, já neznám číslo, mám jen český mobil). Mladík vytočil číslo, čekal, a čekal... ale nic se nedělo. Zkusil to ještě jednou a znovu nic. Signál byl tak slabý, že telefon nebyl schopný se s volaným číslem spojit. Tak to jsme opravdu v maléru, pomyslel jsem si. Pak mi ale došlo, že zpod přístřešku jsme se dovolali vedoucímu zájezdu. Houknul jsem na naši skupinu, zda je tam signál. Ti to potvrdili a já s novou nadějí poprosil polského hlídače, zda by byl tak ochotný a vyšel těch deset metrů ven z boudy, zatelefonovat k přístřešku. 

Ten naštěstí ochotný byl, šel k nám a zkusil to do třetice všeho nejlepšího. Vytočil číslo a my všichni s napětím očekávali, co následující vteřiny přinesou. A měli jsme kliku, spojení bylo úspěšně navázáno a taxikář hovor zvednul. Hlídač mu vysvětlil co se děje, kolik nás je a kam pro nás má přijet. Pak zavěsil a řekl nám, že máme počkat, že asi za 5 až 10 minut přijede... 😎

Všichni jsme si úlevou oddechli. Byla to ale opravdu jen klika, nebo Boží zázrak? Není zvláštní, že všude okolo nebyl žádný signál kromě toho malého přístřešku, kde jsme byli schovaní? 

Malý problém byl ještě v tom, že nás bylo pět, takže bychom se do obyčejného pětimístného auta špatně naskládali. Taxikář tedy za pár minut zavolal zpátky, ať ještě dalších 10 minut počkáme, že nám radši pošle větší auťák. I když nás to další čekání netěšilo, nakonec se ukázalo, že i toto zdržení bylo pod Božím vedením. Než totiž ten větší auťák přijel, vynořily se podél cesty další dvě paní s malým pejskem, které šly po stejné špatné cestě. Pár okamžiků nato taxík přijel a mohl nás tak naložit všechny.  

Jízda do Náchoda byla trochu delší, takže tomu odpovídala i cena. Díky Bohu jsem si vzal pro jistotu dost polských zlotých, takže jsem to mohl naráz zaplatit za všechny a ostatní mi pak svůj díl dali. Do příjezdu našeho zájezdového autobusu jsme se schovali v místní pizzerii, kde jsme pomalu rozmrzli u výborného svařáku, čaje a delikatesní pizzy. 

Jak nakonec vyšlo najevo, v turistickém značení nebo popisu v mapě musel být nějaký zmatek nebo chyba, neboť se ztratilo celkem devět lidí včetně Pavla a jeho kamaráda, na kterého jsme ještě po příjezdu autobusu asi 20 minut čekali. Taky pro ně musel zajet taxík. Nejdůležitější ale bylo, že jsme se nakonec všichni ve zdraví vrátili domů... Díky Tobě, Bože 😇

A jaká poučení z tohoto příběhu plynou:

1. pokud cestujete do cizí země, vyplatí se znát její řeč, nebo alespoň angličtinu

2. nechoďte úplně sami, ale minimálně s jedním dalším člověkem

3. vezměte si raději více peněz

4. mějte nabitý telefon

5. stáhněte si do telefonu off-line mapu místa, kam jedete.

 

Ještě taková zajímavost na závěr:

Věděli jste, že i když je polština příbuzný jazyk s češtinou, existuje mnoho slov znějících stejně či velmi podobně, avšak mající často hodně odlišný význam? Je dobré to vědět, protože jinak se můžete dostat do dost prekérních situací. Na ukázku jich zde několik uvedu:

POLSKÉ SLOVO: ČESKÝ VÝZNAM:
czerstwy [čerstvy] starý
dobytek majetek
droga 1. cesta; 2. drahá
chyba asi
jagody borůvky
laska hůlka                       
na zachodzie [na zachodě] na západě                       
obchody oslava
odporny odolný
panna slečna
płyn tekutina
rzecz [řeč] věc
sklep obchod
statek loď
zapach vůně