Každý rok si v rodině připomínáme výročí, kdy se moje mamka podruhé narodila. Jelikož se jedná o významnou životní událost, rád bych o tom trochu povyprávěl. 

V té době byl mamky přítel vážně nemocný, a každý měsíc s ním jezdili z Kutné Hory do nemocnice v Praze kvůli léčbě nádoru. Jezdívali vždy ve třech, ještě se synem přítele, který řídil. Prozatím vždy všechno probíhalo dobře. Až do jedné neděle, kdy jsem celý den naléhavě vnímal, že se jim může po cestě něco přihodit a měl bych se za ně modlit. Hned v to pondělí 4. srpna měli totiž jet opět do Prahy k hospitalizaci nemocného přítele. 

Poklekl jsem tedy u postele a v modlitbě prosil o Boží ochranu na jejich zítřejší cestě. Během modlitby mi Bůh dal vidění jejich auta, rychle jedoucího po silnici. I když mělo ve skutečnosti červenou barvu, ve vidění bylo černé, připomínající pohřební vůz. Nad autem se poté objevili čtyři andělé, každý z jedné strany. Ve směru hodinových ručiček auto obkroužili a pak ten obraz zmizel... 

V pondělí večer mi náhle zavolala babička. Celá vyděšená mi sdělila, že u ní zvonila policie s tím, že mamka se synem přítele měli na dálnici z Prahy havárku. Mamku prý v bezvědomí a v šoku přepravili vrtulníkem do Vinohradské nemocnice. 

Na nic jsem nečekal a zalarmoval známé křesťany. Postupně se zpráva rozšířila, takže se za mamku modlilo mnoho křesťanů napříč církví... 

Zpočátku nás lékaři bohužel nemohli ujistit, zda přežije další dny nebo se úplně uzdraví, neboť máma byla ve velmi vážném stavu!
Především měla potrhané vnitřní orgány - roztržená játra, střevo a slezinu, kvůli čemuž ztratila tři litry krve. Dále zlomeniny obou zápěstí, prasklý obratel, tříštivé zlomeniny obličejových kostí a devět přelámaných žeber, kdy navíc jedno z nich jí propíchlo plíci. V důsledku toho nastal oboustranný otok a následně těžký zápal plic. Ke zhojení všech zlomenin bylo zapotřebí použít několik kovových dlah a tyčí, kovovou síťku pod oko a 28 šroubů do hrudníku a rukou.

Pro mě osobně byly tyto dny zatěžkávací životní zkouškou, neboť nebylo vůbec jisté, jak vše dopadne. Bylo by snadné propadnout strachu a zoufalství. Ta představa, že bych ve svém mladém věku přišel o mámu, mě naplňovala děsivou prázdnotou. Nenechal jsem se ale přemoci zlem a upnul svou naději na Boží milost. 

Po prvních pěti operacích se lékaři pokoušeli probudit mamku z umělého spánku, aby se jí tím nepoškodil mozek. Protože však sama nedokázala dostatečně dýchat, museli jí zavést tracheostomii (dýchací přístroj). Ten za ni dýchal celý jeden měsíc. Vyživovaná byla sondou přes nosní dírky. Od počátku měla také pod klíční kostí do žíly zavedený tzv. "centrál", kudy jí brali krev, dávali léky od bolesti, antibiotika, a také anestezii při operacích. Z toho důvodu, že byl mámin organismus plný opiátů a chemie, měla dost hrozné halucinace... často hrůzostrašné, až ďábelské. 

Když se konečně lékařům podařilo mámu dostat z nejhoršího, a později viděli i fotky z místa nehody, sami prohlásili, že při ní snad museli stát strážní andělé, že vůbec tak hroznou nehodu přežila. 

Celkové uzdravování trvalo ještě tři měsíce, během nichž prošla odděleními od ARO přes JIP, kde jí učili znovu chodit, pak byla na chirurgii a nakonec ji rozcvičovali na rehabilitaci. 

Díky Bohu, profesionální péči nemocničního personálu a všem modlitbám se mamka nakonec uzdravila a navíc krátce poté přijala Ježíše za svého Pána. Takže ve výsledku byla zachráněna dvakrát. Jednou pro život zde na Zemi, a podruhé pro věčnost... 

Skoro se mi ani nechtělo věřit, že to všechno nakonec tak dobře dopadlo. A jsem dodnes vděčný, že moje spoléhání na Boha mělo smysl. Těžko říct, jak by se tenkrát situace vyvinula, nebýt vymodlené Boží ochrany... 

Dovětek:
Při hromadné nehodě 4.8.2014 se na dálnici D11 srazily celkem čtyři vozidla, včetně jednoho nákladního. Ze třech těžce zraněných účastníků jeden nepřežil, další má dodnes následky. Máma je kromě těch mnoha kovů v těle a občasného zadýchávání vzhledem k sešroubovanému hrudníku, celkem v pořádku.

Zde přidávám ještě mámin komentář:
"Při jízdě do Prahy jsem seděla vzadu a přítel vepředu vedle svého syna, který řídil.  
Později, kdy jsme z nemocnice odjížděli už bez přítele, jsem měla myšlenku sednout si vedle řidiče, ale ve zlomku vteřiny jsem se rozhodla sednout si opět dozadu. Něco mě tam táhlo...  a jakoby vedená vyšší mocí (snad těmi čtyřmi anděly), sáhla jsem po klice zadních dveří. Tu situaci mám stále před očima. 
Jsem přesvědčená, že tento moment mi určitě zachránil život... Díky Pane Ježíši, díky Boží andělé..." 

Vždyť i Bible říká:

“Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?” (Židům 1:14) 

 

auto po havárce - pohled zpředu
auto po havárce - pohled zboku
Záchranáři kolem mámy
Záchranáři nesou mámu do vrtulníku

 

Níže přikládám odkazy na zprávy o nehodě od hasičů a policistů, kde jsou i fotky dalších zdemolovaných aut. 
 

zpráva od hasičů

zpráva od policistů