Někdy možná toužíme zažít veliké věci a zázraky, které Pán Bůh činí. Případně o nich chceme alespoň slyšet nebo číst. Není na tom asi nic špatného. Jindy nás ale může potěšit na srdci i zdánlivě úplná maličkost. A to doslova maličkost o rozměru několika milimetrů.

Stalo se to před pár lety, kdy jsem měl být pracovně přeřazen do jiného výrobního závodu naší firmy. Vzhledem k tomu, že se tyto pobočky nacházejí celkem daleko od sebe (asi dvě hodiny jízdy autem), byl jsem už i rozhodnutý, že se přestěhuji. I z toho důvodu, že už na tomto místě nebudu působit, jsem chtěl po sobě zanechat tzv. čistý stůl a dát vše do pořádku. A tak jsem postupně zkontroloval všechny důležité věci a rozdělanou práci.

Když už zbývalo jen několik posledních dnů před mým stěhováním, zdálo se, že je snad všechno v pořádku. Ale pak při kontrole nářadí na odběry vzorků vody jsem si všiml, že u výsuvné tyče s držákem na odběrový kbelík chybí kovová matička. Zřejmě se při práci s tyčí matička povolila a ztratila. Napadlo mě, že doma ve skříni mám spoustu různých matiček, a tak jich několik vezmu do práce. Snad tam bude některá z nich pasovat a tyč bude moci zase bezpečně sloužit. Jenže vzhledem k velkému množství věcí, které jsem kvůli přesunu a stěhování musel řešit, jsem na to úplně zapomněl. A stejně tak se stalo druhý, třetí i poslední den!

Když jsem toho posledního dne přicházel do práce a došlo mi, že ty matky opět nemám, cítil jsem se v ten moment celkem sklesle. "Ach jo, jsem to ale sklerotik! Co teď?", říkám si.

Jakmile však jdu po chodbě naší budovy a procházím kolem skladu s nářadím, všimnu si, že přímo přede dveřmi skladu leží malá kovová matička! Překvapeně na ni zírám. "Kde se tam vzala?", nejprve nechápu. Vždyť ještě předchozího dne tu žádná nebyla.
"A jo, vlastně", došlo mi pak, "vždyť včera odpoledne nějací technici opravovali stropní svítidla na chodbě vedle skladu, tak jim asi tahle matka spadla a skutálela se ke dveřím", uvažuji. "Dobrá, zkusím ji a uvidíme, jestli tam bude sedět". No, tak schválně, co myslíte? No jistě, padla tam jako ulitá. Byl to přesně ten potřebný rozměr, přibližně pět milimetrů!

Možná se to všechno může zdát jako obyčejná shoda okolností. Mně to ale připadalo, jako by tam tu matičku někdo seslal přímo z nebe... :-) 
Věřím, že Bůh všechny tyto okolnosti dopustil, aby mi nejen udělal radost, ale zároveň mě ujistil, že On je vždy a ve všem se mnou. A že se tedy v klidu můžu rozloučit se svým současným pracovištěm a vydat se vstříc novému... ;-)

matička - ilustrační foto