Asi všichni víte, co znamená, když se řekne Den otevřených dveří. Věřím, že spousta z vás už na nějakém tom Dnu byla. Ale už jste byli někdy na Noci otevřených dveří? Že ne? Tak čtěte dále a dozvíte se jednu zajímavou příhodu z mého života... :-) 

Stalo se to jednou, když jsem přišel domů pozdě večer po pracovní oslavě.

Vzhledem k tomu, že jsem druhý den ráno potřeboval jet autem na protipovodňové cvičení, neobtěžoval jsem se s uklízením klíčů a dalších věcí, a nechal je všechny na židli v bytě hned u vchodových dveří. 

Byl jsem už dost unavený a chtěl jít co nejdříve spát. Před spaním jsem ještě chtěl vyvětrat, a protože mám v bytě okna jen na jednu stranu, pootevřel jsem ještě vchodové dveře, aby se vyvětralo průvanem, tak jak jsem zvyklý to občas udělat. Tentokrát jsem ale z lenosti nezapřel dveře botou proti zavření. V rychlosti jsem si odskočil na malou, vyčistil zuby, vešel do pokoje, zavřel okno a zalehl do postele s klidným svědomím, že dveře i okna jsou zavřená a můžu se v klidu odebrat do vzdálených snových světů...

Asi ve tři hodiny ráno, tedy po čtyřech hodinách spánku jsem se náhle probudil a chtělo se mi na záchod. Šel jsem z pokoje do chodby, rozsvítil... a tam mě čekal šok! Hlavní dveře do bytu byly asi ze třetiny otevřené! :-O

Hrůzou jsem nemohl ani popadnout dech! Když jsem se konečně vzpamatoval z polosnění, došlo mi, že jsem je zapomněl zavřít. Zřejmě se při větrání přivřely tak, že vypadaly jako zavřené a já si to v tom spěchu neuvědomil. Kdyby tam byla bota, nestalo by se to. Pak při zavírání okna se dveře musely průvanem znovu pootevřít. 

Okamžitě jsem pohlédl na židli, a k mému velkému překvapení tam bylo všechno! Ano, opravdu zůstaly všechny věci ležet na svém místě - klíče od bytu, klíče od kanceláře v práci, klíče od auta, doklady od auta, osobní doklady, bankomatní karta, peníze a pracovní mobil...!

Dobré čtyři hodiny byly dveře pootevřené. A to dost na to, aby jakýkoliv náhodný kolemjdoucí viděl, co tam všechno leží a mohl cokoliv sebrat. Ani si neumíte představit tu úlevu, která na mě padla. Představa, že bych o něco nebo dokonce o všechno přišel a musel kvůli tomu spoustu věcí obíhat a zařizovat, byla nad moje síly. 

A že by mě jakožto "pořadatele" Noci otevřených dveří mrzelo, že ke mně nepřišel žádný návštěvník, se obávat nemusíte. Já totiž vím, že jeden návštěvník přece jenom přišel. Byl to Anděl strážný! :-))