Taky se ptáte, jak je možné, že je najednou naše česká země tak vyprahlá? Nejen, že místo původně zelených travnatých ploch vidíme jen žlutá spáleniště, ale začínají už usychat také větší stromy. Mnohé potoky i řeky jsou napůl vyschlé. Lidem se hůře dýchá, pracuje i spí. Člověku z toho pohledu skoro až běhá mráz po zádech.

Jaká je toho všeho příčina? Nebo se jedná o kombinaci několika příčin? Ať už jde o důsledek dlouhodobého špatného hospodaření se zemědělskou půdou, neustálého rozšiřování betonových ploch, které pak ohřívají městské mikroklima a vysušují zbývající zelené plochy, nebo se zde projevují globální změny klimatu, nesmíme zapomínat, že to může být i Boží soud nad naším národem za jeho humanismus a ateismus. Nebo to je Boží varovný prst před ratifikací tzv. Istanbulské úmluvy, která by v případě schválení na naši zemi vrhla prokletí? Možná jde Bohu skutečně o to, aby se lidé zastavili a uvědomili si, že přece jenom člověk větru a dešti neporučí, ale že to má ve své moci pouze Hospodin. A tak možná Bůh tímto způsobem volá lidi k pokání a obrácení se k němu.

V každém případě se mi při pohledu na takto vysušenou krajinu, kterou jsem dříve znal jen z fotek polopouštních oblastí vybavuje slovo z proroka Izajáše:

Truchlit, vadnout bude země, chřadnout, vadnout bude svět, nejvznešenější z lidu země budou chřadnout.

Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu.

Proto pozře zemi prokletí, kdo v ní přebývají, budou pykat; proto obyvatelé země zajdou v žáru a zůstane lidí maličko.

Bude truchlit mošt, zvadne vinná réva, všichni, jejichž srdce se raduje, budou vzdychat.

Ustane veselí bubnů, pomine hluk rozjařených, ustane veselí citary.

Nebudou pít za zpěvu víno, opojný nápoj pijákům zhořkne.

Zbořeno bude pusté město, vchod do každého domu bude zatarasen.

V ulicích bude žalostný křik pro víno, nastane soumrak veškeré radosti, veselí se vystěhuje ze země.

Ve městě zůstane hrozná spoušť, zničena, rozbita bude brána.

I bude uprostřed země, mezi národy, tak jako když se srážejí olivy, jako paběrky, když končí vinobraní.

Všude pozvednou svůj hlas a budou plesat, nad důstojností Hospodinovou budou jásat i při moři.

Proto vzdejte Hospodinu čest i na východě, jménu Hospodina, Boha Izraele, na ostrovech mořských.  

Nemůžu si pomoci, ale toto vše zapadá do mé domněnky, že se opravdu nacházíme v době konce tohoto hříšného světa!