Nedávno se mi ozvala šéfredaktorka Katolického týdeníku, že by ráda v tomto týdeníku do rubriky "Bůh v mém životě" uveřejnila moje svědectví s názvem "Ještě se pomodlit", kde píšu o důležitosti modliteb v našich životech. Nejdříve jsem nevěděl, jestli jí k tomu mám dát svolení, ale její zájem mě samozřejmě potěšil. Uvažoval jsem, zda je správné povzbuzovat katolíky k modlitbám, když se často modlí k panně Marii nebo ke svatým, zatímco my protestanti jsme přesvědčeni, že správně se má člověk modlit rovnou k Ježíši nebo Bohu Otci. Asi jeden den jsem o tom přemýšlel a nakonec se rozhodl nechat článek zveřejnit, protože Bůh se přece dívá hlavně na postoj našeho srdce, než na způsob modlitby. A nakonec, pokud to svědectví povzbudí katolické křesťany ve víře, bude to jen dobře. :-) 

Za pár dní jsme jeli s kamarádem do Plzně navštívit dvě kamarádky z jednoho zdejšího sboru. Po shromáždění jsme se šli projít po městě, abychom tuto západočeskou metropoli trochu lépe poznali. Procházka byla fajn, a já neustále myslel na ten článek a těšil se, až ho uvidím následující týden vytištěný v KT. Na wikipedii je psáno, že KT vychází v nákladu asi 38 000 ks, a když vezmu v úvahu, že ten článek byl na předposlední straně a všichni určitě celý týdeník nečtou, myslím si, že přesto alespoň 10 000 přečtení jsem tím mohl nasbírat. Tak kéž by to mnohé křesťany ve víře povzbudilo, říkám si v duchu.

Mezitím jsme během prohlídky města zavítali do kostela na náměstí a rozhodli se jít podívat na kostelní věž, odkud je výhled do širokého okolí. U pokladny byl košíček se smotanými biblickými verši a já navrhl, abychom si každý jeden vylosovali a nahoře přečetli. Každý z nás si tedy vytáhl po jednom papírku. Mě se líbil žlutý, tak jsem ho popadl, a pak už jsme všichni pokračovali nahoru po schodech. Sotva jsem vyšel na ochoz věže, naskytl se mi úchvatný pohled na celé město a okolí. Bylo zrovna hezké počasí, takže to stálo za to. A pak přišlo to hlavní. Zatímco se kochám pohledem na město pode mnou, rozbalím svůj papírek s veršem a nahlas čtu:

Nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. (Matouš 25:21)

Hned mi došlo, co mi tím Pán Bůh chce říci. V Lukášově evangeliu je stejné podobenství napsáno dokonce ještě trefněji.

Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. Přišel první a řekl: "Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven." Řekl mu: "Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy." (Lukáš 19:15-17)

Myslím, že to nebyla pouhá shoda okolností. Velmi jsem vnímal, že mi Pán Bůh chce dát najevo, jak moc si váží práce, kterou pro Něho dělám. A zároveň mi chce dát reálně zakusit, jak mě na věčnosti odmění za moji věrnost zde na Zemi - a to je opravdu super! :-)