Nedávno mě pár známých pozvalo na ples do Neratovic, a protože rád aspoň jednou nebo dvakrát za rok na ples zajdu, souhlasil jsem. Z Mladé Boleslavi tam cesta autem zabere asi 45 minut, což není zas tak hrozné. 

Ples probíhal skvěle, s přáteli jsme se dobře bavili, tancovali, někteří i něco vyhráli v tombole. Že jsem letos výjimečně nic nevyhrál, mě vůbec nemrzelo (na Maturitním plese jsem vyhrál asi 30 věcí :-D ...ještě teď mě to rozesmívá, když si na to vzpomenu).

Jenže jak zábava pokračovala, hodiny rychle utíkaly, a než ples skončil, bylo asi půl třetí ráno. Pak než jsme se postupně všichni zvedli od stolu, vyčůrali, vzali kabáty ze šatny a usedli do auta, odbyla třetí hodina. Jenže to by nebylo to nejhorší, během noci přišla hrozná mlha, takže jsme museli jet dost pomalu, a než jsem dorazil domů, pečlivě složil oblek do skříně, vysprchoval se a ulehnul do postele, bylo pět hodin ráno!

A tak jsem začal přemýšlet: "Ty jo, už je tolik hodin. Mám jít zítra do sboru, nebo se mám radši pořádně vyspat?". No, do sboru se mi chtělo, jenže moje tělo bylo po celém tom dlouhém večeru dost utahané a tak nastala pomyslná hádka nám dvou dobře známých našeptávačů - Andílka a Ďáblíka. 

Andílek v podobě mé touhy jít do sboru mi našeptával, ať tam jdu, že to dnes bude výjimečné shromáždění, ne takové "obyčejné" jako vždy, že to prostě bude stát za to. Kdežto Ďáblík v podobě mého unaveného těla říkal: Vždyť si musíš odpočinout, ve sboru bys akorát usínal a neměl bys z toho nic. Pro jednou se nic nestane, a kdybys náhodou měl špatné svědomí, tak si můžeš pustit on-line Bohoslužbu z nějakého jiného sboru přes internet (náš sbor on-line nevysílá). 

No, bylo to tak trochu těžké rozhodování, ale nakonec jsem poslechnul Andílka ve víře, že shromko bude dnes prostě jiné. Nařídil jsem budíka na 8:15 a usnul jako mrtvej :-) Ráno jsem vstal, něco málo posnídal a vyrazil směr kulturák... stále ve víře, že shromko bude dnes prostě jiné a že bych tam neměl chybět.

A ono opravdu bylo! Jiné a požehnané - Andílek měl pravdu! Vlastně jsem tam nešel jen kvůli tomu, ale v tu chvíli mě to hodně nadchlo. Člověk občas potřebuje nějakou změnu stereotypu. Shromko bylo složeno z krátkých povzbudivých svědectví mnoha bratrů a sester. A tak jsem přidal i toto svoje - "po třech hodinách spánku do sboru!"

Kupodivu jsem byl i docela čilý, únava na mě dolehla až odpoledne. "Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly, vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jsou bez umdlení" (Izajáš 40,30).

Takže můj dnešní závěr zní: Má cenu přijít i jen po třech hodinách spaní do sboru a být živou součástí Boží rodiny. "Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův" (Židům 10,25).