Stalo se to letos v březnu. Rozhodl jsem se jet do centra Prahy na "společnou pražskou mládež", kde byl program na téma Boží království. A jelikož jsem měl zrovna prasklé přední sklo u auta, jel jsem raději autobusem, abych náhodou nedostal pokutu. 

Program byl fajn, hrály se pěkné chvály, a kázání bylo taky zajímavé. Nakonec byla ještě příležitost se nahlas modlit. Pár lidí vyslovilo svou modlitbu, a já se pomodlil v tom smyslu, aby ostatní lidé mohli vidět Ježíše skrze nás. 

Když program skončil, bylo asi půl deváté. To byl čas tak akorát k odchodu, abych stihl autobus z Černého Mostu ve 21:25. V tu chvíli jsem vnímal silné volání Ducha Božího k tomu, abych zde ještě zůstal. Aspoň budu moci popovídat s lidmi, a třeba se zde s někým zajímavým seznámím. Po krátké chvíli rozhodování jsem nakonec zůstal s tím, že pojedu domů až tím posledním busem ve 22:45. 

S několika lidmi jsem si opravdu popovídal a bylo to fajn. Taky s jednou milou slečnou na téma signály.cz, ale o tom snad až v některém dalším článku.

Odešel jsem tedy později a nasedl do metra ve 22:05 tak, abych stihl ten poslední autobus. Při nástupu do autobusu jsem opět cítil volání Ducha Božího, který mi tentokrát říkal, ať si sednu na přední sedačky, protože jinak jsem zvyklý sedat spíše vzadu. Za chvíli do autobusu nastoupili dva cizinci, mířící do Mladé Boleslavi. Když byl autobus už nějakou dobu na cestě, jeden z těch cizinců se začal řidiče na něco ptát, ale jak bylo vidět, řidič neuměl anglicky. A tak díky tomu, že jsem seděl na předních sedačkách a angličtinu mám rád, s chutí jsem s tím cizincem promluvil. Chtěl vědět, která zastávka bude Ml. Boleslav, aby to nepřejeli. Já na to odpověděl, že tam budu také vystupovat, takže jim to řeknu. 

Krátce před půlnocí přijel autobus do Boleslavi, všichni jsme vystoupili a autobus odjel pryč. Zeptal jsem se, kam přesně potřebují jít, abych je navedl na správný směr. Ten mladší mi na mobilu ukázal mapu, a já nevěřícně zíral na to, co mi ukazuje. Na mapě byla šipka ukazující jako cíl cesty ulici Mladoboleslavskou. Ano, na Mladoboleslavskou, ovšem ne v Mladé Boleslavi, ale v Praze! 

Trochu jsem v první moment oněměl a nevěděl, co na to říct. Pak se mi podařilo vyslovit něco ve smyslu, že jsou někde úplně jinde. Že název je sice skoro stejný, ale ve skutečnosti si spletli název ulice s městem. Než si tuto hrůznou skutečnost uvědomili, já zatím bezradně přemýšlel, jak situaci vyřešit. Pak se ten starší zeptal, zda se tady někde dá přespat. Já nejdřív vůbec nevěděl, jestli je v okolí nějaký penzion či hotel, a hlavně, jestli by vůbec měli volný pokoj. Pak mě napadlo, že bych jim mohl nabídnout přespání u sebe v bytě. Nejdřív mě přepadl lidský ostych a strach, že je přece vůbec neznám, a ten starší vypadal s těmi dlouhými vousy poněkud podivně. Ale Duch svatý mi dodal odvahy, že s Ním se přece nemám čeho bát, a že to bude dobrodružství! Duch mě tedy přesvědčil, a já jim v jejich zoufalé situaci přespání u sebe nabídl. 

S velikou radostí tuto nabídku přivítali. Po cestě ke mně jsme hodně povídali a já byl rád, že můžu zároveň procvičit mluvenou angličtinu. Představili se mi jako Samuel se svým otcem (na jehož jméno si už nevzpomínám), a že přijeli z Londýna do ČR za svým známým kvůli nějaké jejich domácí medicíně. Doma jsem jim uvařil čaj a připravil gauč k přespání. Jelikož bylo už dost pozdě a všichni jsme byli unaveni, zalehli jsme a usnuli. 

Druhý den ráno jsem jim opět nabídl čaj, vyfotil si je na památku a ještě se s nimi pomodlil, aby je Pán provázel na cestě do Prahy. Nebyli sice křesťané, ale ten starší z nich mi moc děkoval a říkal, že na tom Ježíši musí být něco opravdového, protože Ho cítí z mého srdce a mé pohostinnosti. Přesně tak, jak jsem se na mládeži modlil "aby ostatní lidé mohli vidět Ježíše skrze nás", aniž bych tušil, že se mi to tak brzo splní :-)

Při odchodu do práce jsem je vyprovodil, a poradil, kde si mohou koupit nějakou svačinu. Zároveň jsem jim ukázal, kudy se mají vydat na autobus do Prahy. Ten jejich známý mi pak napsal SMS, že v pořádku dorazili, a tak jsem byl opravdu rád, že všechno dobře dopadlo... :-)

No, a co k tomu ještě dodat? Snad pár veršů z Bible, které mě k tomu napadají:

"Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘

Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili." (Matouš 25:34-40).

„S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly.“ (Židům 13:2).